Středověké kutiště Rounek
V lesích nedaleko Rounku se ukrývá jedno z dobře dochovaných středověkých kutišť jihlavského rudního revíru. Na první pohled může místo působit jako obyčejný lesní svah, jeho povrch však dodnes prozrazuje řada jam a terénních nerovností. Právě zde se ve středověku hledala a dobývala stříbronosná ruda.
Historické prameny spojují zdejší hornickou činnost s vrchem, který byl ve středověku označován jako Korunní vrch – Kronenberg. Podle Jaroslava Slámy se zde roku 1380 pracovalo na takzvaných horách sv. Antonína u Rounku. Tento údaj je významným dokladem toho, že hornická činnost se ve 14. století rozšířila i do vzdálenějších částí jihlavského rudního revíru. Přesný rok 1380 však není v dostupných novějších pramenech nezávisle potvrzen, proto jej lze bezpečně uvádět jako údaj převzatý ze Slámova zpracování.
Samotné kutiště se dochovalo v délce přibližně 135 metrů. V terénu jsou patrné šachetní jámy různých rozměrů, jejichž průměr se pohybuje přibližně od 1,5 do 8 metrů. Zajímavým pozůstatkem je také ručně sekaná šachtice čtvercového půdorysu. Celková hloubka jámy spolu se šachticí dosahuje asi osmi metrů. Zachovalostí patří lokalita k pozoruhodným pozůstatkům jihlavského hornictví.
Rounek přitom nebyl pouze místem, kde horníci hledali stříbro. Samotná osada vznikla pravděpodobně v souvislosti s blízkým nalezištěm stříbrné rudy. První písemná zmínka o Rounku pochází z roku 1359 a zdejší historický půdorys dodnes připomíná původní hornickou osadu.
Hornická minulost Rounku tak nezůstala pouze v písemných zprávách. Zatímco mnohá stará jihlavská kutiště byla během staletí zavezena, rozorána nebo zastavěna, zde se část hornické krajiny dochovala přímo v lese. Člověk zde může stále sledovat stopy po někdejších šachtách a představit si dobu, kdy se v těchto místech hledaly žíly, které měly přinést stříbro do jihlavského horního revíru.
Dnes je kutiště součástí místních turistických tras a připomíná jednu z méně známých kapitol středověkého dolování v okolí Jihlavy. Na rozdíl od velkých důlních děl, která po sobě zanechala výrazné štoly či šachty, ukazuje Rounek hornickou krajinu v její jednodušší podobě – jako soustavu drobných výkopů a šachet rozptýlených v terénu.
