Štola sv. Jana Nepomuckého
V údolí Smrčenského potoka, mezi rybníkem Borovinka a Hybrálcem, se nachází jedna z nejzajímavějších památek poslední etapy jihlavského dolování – štola sv. Jana Nepomuckého, v německých pramenech označovaná jako Nepomutzen-Stollen.
Její ražba byla zahájena roku 1776 v místě výchozu Svatojánské žíly. Cílem bylo prozkoumat místo, kde se měla křížit východozápadní Svatojánská žíla se severojižním Starohorským coukem. Horníci tak hledali možnost, jak narazit na další ložisko stříbronosné rudy.
Podmínky však nebyly jednoduché. Štola postupovala silně rozpukaným a drceným pásmem horniny, které bylo náchylné k sesuvům. Prvních přibližně 225 metrů proto muselo být zajištěno mohutnou dřevěnou výztuží. Při ražbě byla používána také trhavina, která umožňovala rychlejší postup.
Ve vzdálenosti asi 265 metrů od ústí byla z povrchu vyhloubena Svatojánská šachta. Ta byla hluboká 19 metrů a dále pokračovala zalomenou částí po žíle. Šachta sloužila nejen k přístupu do podzemí, ale také k dopravě rubaniny a větrání důlního díla.
Práce pokračovaly několik let. Roku 1780 dosáhli horníci ve vzdálenosti přibližně 332 metrů od ústí a asi 50 metrů pod povrchem skutečně Starohorského couku. Výsledek však nebyl takový, v jaký doufali. Zrudnění bylo slabé a očekávané bohaté ložisko se nepotvrdilo. K tomu se přidaly silné přítoky podzemní vody, které další postup značně komplikovaly.
Počátkem roku 1781 proto byly práce zastaveny a štola opuštěna. Nákladný průzkum tak nepřinesl očekávaný výsledek.
Pozůstatky štoly jsou přesto dodnes dobře patrné. Původní ústí na levém břehu Smrčenského potoka se již dávno sesulo, ale podél zaniklé chodby zůstaly pásy obvalů vysoké přibližně dva metry. Do zachované části bylo možné podle starších průzkumů vstoupit šachticí, která vznikla několik metrů od původního ústí. Samotná štola je zatopena vodou a její průchodnost omezuje zával přibližně 70 metrů od vstupu.
Zajímavé je také její propojení s okolními důlními díly. Štola směřovala k šachtě sv. Jana Nepomuckého, která se nacházela přibližně 200 metrů východo-severovýchodně v poli. Její přesné místo dnes připomíná především výskyt haldového materiálu. Důlní dílo pokračovalo směrem k šachtě sv. Jiří na Pfaffenhofském couku a před první světovou válkou se v tomto prostoru nacházela celá řada dalších pinek.
Štola sv. Jana Nepomuckého tak představuje zajímavý doklad toho, jak se v 18. století jihlavští horníci pokoušeli navázat na starší hornickou tradici. Přestože se zdejší průzkum nakonec ukázal jako neúspěšný, samotná štola zůstala zachována jako svědectví posledních pokusů najít v okolí Jihlavy nové zásoby stříbronosných rud.
V roce 2020 byl opraven vstup do štoly a při slavnosti byl požehnán obrázek sv. Jana Nepomuckého. Štola však zůstává důlním dílem, jehož zpřístupnění veřejnosti je vzhledem k jeho stavu a zatopeným částem problematické.
