Štola sv. Antonína z Paduy
Na Pančavě u Jihlavy se nacházelo jedno z důlních děl, která se v 18. století pokoušela navázat na starší tradici jihlavské těžby stříbra. Štola sv. Antonína z Paduy ležela ve svahu nad pravým břehem Jihlávky, v prostoru někdejšího Starcova pole. V okolí se nacházela také další starší důlní díla, štoly a šachty.
První pokus o těžbu v tomto místě je podle Jaroslava Slámy spojen s rokem 1747, kdy zde začal pracovat kutnohorský havíř Ludvík Kettner se svými dvěma syny. Podle Slámy dosáhlo jejich dílo do poloviny 50. let 18. století délky přibližně 52 metrů. Výsledky však nebyly dostatečné a Kettnerové práce opustili.
K rozsáhlejší obnově došlo roku 1773. Havíři tehdy nejprve vyčistili starší část štoly v délce 52 metrů a následně pokračovali v ražbě po stříbronosné žíle. Práce postupovaly poměrně úspěšně. V listopadu 1774 už štola měřila přibližně 110 metrů od ústí a mocnost žíly místy dosahovala až dvou metrů. Podle Jaroslava Slámy šlo o největší známou žílu v jihlavském rudním revíru.
Ve vzdálenosti asi 180 metrů od ústí byla z povrchu do štoly vyhloubena stejnojmenná šachta. Za ní se chodba odklonila od původního severojižního směru a stočila se k jihozápadu. Žíla zde stále dosahovala přibližně jednoho metru. Postupem ražby však její mocnost klesala. Když štola dosáhla délky asi 250 metrů, nezbylo než práce zastavit. Stalo se tak v lednu 1776.
Ukončením prací na Antonínovi z Paduy však pokusy o obnovení jihlavského dolování neskončily. Ještě v roce 1776 se pozornost obrátila k jiné části revíru a byla zahájena ražba štoly sv. Jana Nepomuckého, která měla prozkoumat křížení Svatojánské žíly se Starohorským coukem.
Dnes je místo někdejšího Starcova pole výrazně změněné. Většina stop po důlní činnosti byla postupem času odstraněna a ústí štoly sv. Antonína z Paduy už nelze s jistotou určit, přestože existují staré důlní mapy. Na její existenci tak upozorňuje především výtok důlní vody, který byl při stavbě silnice sveden do rezervoáru. Voda následně odtéká malým potokem do Jihlávky.
Štola sv. Antonína z Paduy tak dnes představuje především připomínku posledních pokusů obnovit těžbu stříbra na Pančavě. Přestože zdejší žíla patřila podle Slámova popisu k nejmocnějším známým žilám jihlavského revíru, její pokračování se nepodařilo úspěšně sledovat a důlní práce byly roku 1776 ukončeny.
