Starohorský hornický náhon
Na počátku 14. století představovala pro jihlavské horníky stále větší problém voda. S postupující těžbou se dostávali hlouběji pod zem a důlní díla bylo nutné odvodňovat. Právě tento problém řešil mimořádný technický projekt, který spojil oblast Rantířova s doly na Starých Horách.
Roku 1315 uzavřeli těžaři Konrád z Kamene, Luso z Krásné Hory a jejich společníci smlouvu s Heinrichem Rothermelem. Ten se zavázal vybudovat zařízení, které zajistí dostatek vody pro pohon šesti vodních kol. Jejich energie sloužila k odvodňování dolů a také při zpracování vytěžené rudy.
Náhon přiváděl vodu z prostoru severně od Rantířova k jihlavským Starým Horám. Měřil přibližně 6,4 kilometru, přičemž na celé trase překonával výškový rozdíl pouhé čtyři metry. Přesto dokázal na svém konci vytvořit dostatečný spád pro využití vodní energie.
Starohorský náhon tak nebyl jen obyčejným vodním příkopem. Představoval důmyslné technické dílo, které umožňovalo pokračovat v těžbě i v době, kdy se voda stávala jednou z hlavních překážek hlubinného dolování.
Části původního náhonu se v krajině dochovaly dodnes. V terénu jsou patrné zejména jako mělká rýha nebo výrazná terasa vedená po svazích údolí řeky Jihlavy. Náhon spolu s pozůstatky starohorského hornického areálu připomíná technickou vyspělost středověkého jihlavského hornictví.
