Šachta sv. Jiří
Na východním úbočí vrchu Rudný, známého také jako Šacberk, se ukrývá jedno z nejzajímavějších důlních děl jihlavského rudního revíru. Šachta sv. Jiří připomíná dobu, kdy se jihlavští těžaři pokoušeli znovu oživit těžbu stříbra, která po středověkém rozmachu postupně upadala.
Počátky dolování v prostoru Šacberku klade Jaroslav Sláma už k roku 1350. Tento konkrétní letopočet však není v novějších pramenech nezávisle potvrzen, a proto jej lze chápat především jako údaj převzatý ze Slámovy práce. Bezpečnější doklady o těžbě v této oblasti pocházejí až z pozdější doby.
Samotná šachta sv. Jiří vznikla pravděpodobně v 80. letech 16. století. Přesný rok jejího založení neznáme. S důlním podnikem je spojován těžař Veitt Parhoch, který ji pravděpodobně založil na starším důlním díle. Společně se svým podílníkem a investorem Walttenem Kragenem do dolu vložil značné prostředky.
Největším problémem se brzy stala voda. Zpočátku ji ze šachty vynášeli dělníci ručně, později zde byl instalován pístový čerpací stroj poháněný vodním kolem. Vodu ke kolu přiváděl více než kilometr dlouhý hornický náhon ze Zborné. Na svou dobu šlo o technicky náročné zařízení, které mělo umožnit pokračovat v těžbě i ve větší hloubce.
Naděje vkládané do dolu se však nenaplnily. Náklady na odvodňování a provoz byly vysoké a získávaná ruda neobsahovala dostatek stříbra. Veitt Parhoch se postupně zadlužil a po jeho smrti důl zpustl. V roce 1592 se ještě pokusil za pomoci jihlavské obce starou a zatopenou šachtu znovu otevřít. Havíři tehdy čerpali vodu třicet dní a nocí a podařilo se jim udržet její hladinu přibližně 60 metrů pod ústím. Ani tento pokus však nepřinesl očekávaný výsledek.
Dnes má šachta sv. Jiří mimořádnou hodnotu především díky tomu, co se v ní dochovalo. Průzkumy zahájené po propadech terénu v roce 2022 odhalily vlastní šachtu, komoru vodotěžného zařízení a odvodňovací štolu. Nalezeny byly také části původního čerpacího stroje včetně dřevěných konstrukcí, jejichž stáří bylo dendrochronologicky určeno do 16. století. Archeologický výzkum zároveň potvrdil, že hornická činnost v okolí šachty má mnohem starší kořeny.
V roce 2026 byla šachta po několikaletém průzkumu a zajišťování zpřístupněna veřejnosti. Stala se tak výraznou součástí prezentace jihlavského montánního dědictví.
